(zdroj obrázku: minties)
Pokud se vám zdá, že je vám koncept lehce povědomý, tak jste se právě přiznali k tomu, že jste nebo jste byli fanoušky Tokio Hotel, protože mě k této básni skutečně inspirovali oni a to konkrétně písní 1000 Meere, kterou mám strašně ráda dodnes.
Trvá to už věčnost.
Ztrácím se čím dál víc.
Ještě 1000krát přes nekonečnost,
Pak nevrátí mě nikdy nic.
Zpíváš mi bez hlasu.
Podej mi ruku.
Prožívám 1000 let bez času.
Slyším změť zvuků.
Svět je divadelní sál
A lidé jsou loutky jen.
Už jsme 1000krát dál.
Život je pohádkový sen.
Pak udeří blesk.
1000krát zaznívá zvonec.
Slyším potlesk.
Ano, pohádky je konec...
~
Autor
Morbid_Curiosity
~
Datum
3.12.2007
~
Licence
Zákaz použití bez uvedení autora
